opravdávati
opravdávati (koga, što, se) nesvrš. 〈prez. opràvdāvām (se), pril. sad. -ajūći (se), gl. im. -ānje〉,
Izvedeni oblici
| Nesvršeni | |
|---|---|
| infinitiv | |
| opravdavati | |
| prezent | |
| jednina | |
| 1. | opravdavam |
| 2. | opravdavaš |
| 3. | opravdava |
| množina | |
| 1. | opravdavamo |
| 2. | opravdavate |
| 3. | opravdavaju |
| futur | |
| jednina | |
| 1. | opravdavat ću |
| 2. | opravdavat ćeš |
| 3. | opravdavat će |
| množina | |
| 1. | opravdavat ćemo |
| 2. | opravdavat ćete |
| 3. | opravdavat će |
| imperfekt | |
| jednina | |
| 1. | opravdavah |
| 2. | opravdavaše |
| 3. | opravdavaše |
| množina | |
| 1. | opravdavasmo |
| 2. | opravdavaste |
| 3. | opravdavahu |
| perfekt | |
| jednina | |
| 1. | opravdavao sam |
| 2. | opravdavao si |
| 3. | opravdavao je |
| množina | |
| 1. | opravdavali smo |
| 2. | opravdavali ste |
| 3. | opravdavali su |
| pluskvamperfekt | |
| jednina | |
| 1. | bio sam opravdavao |
| 2. | bio si opravdavao |
| 3. | bio je opravdavao |
| množina | |
| 1. | bili smo opravdavali |
| 2. | bili ste opravdavali |
| 3. | bili su opravdavali |
| imperativ | |
| jednina | |
| 2. | opravdavaj |
| množina | |
| 1. | opravdavajmo |
| 2. | opravdavajte |
| glagolski prilog sadašnji | |
| opravdavajući | |
| glagolski pridjev aktivni | |
| opravdavao, opravdavala, opravdavalo | |
| opravdavali, opravdavale, opravdavala | |
| glagolski pridjev pasivni | |
| opravdavan, opravdavana, opravdavano | |
| opravdavani, opravdavane, opravdavana | |
Etimologija
✧ vidi òprāvdati
