ìstočnīk
ìstočnīk m 〈N mn -īci〉
jednina | |
---|---|
N | istočnik |
G | istočnika |
D | istočniku |
A | istočnik |
V | istočniče |
L | istočniku |
I | istočnikom |
množina | |
N | istočnici |
G | istočnika |
D | istočnicima |
A | istočnike |
V | istočnici |
L | istočnicima |
I | istočnicima |
1. | jez. knjiž. ono iz čega nešto nastaje; početak, začetak, praizvor |
2. | rij. jez. knjiž. izvor, vrelo, vrutak |